Deficit faktoru VII: tichá vada srážlivosti, o které by měl vědět každý chovatel Beaglů

Co je faktor VII a proč na něm záleží

Srážení krve je řetězová reakce, ve které hraje roli řada bílkovin – tzv. koagulačních faktorů. Faktor VII se tvoří v játrech a stojí na samém začátku celého procesu: když se poškodí céva, právě on pomáhá „nastartovat“ tvorbu krevní sraženiny. Pokud ho pes má výrazně méně nebo je nefunkční, srážení se rozbíhá pomaleji a krvácení může trvat déle, než je běžné.

Veterinární genetická laboratoř Kalifornské univerzity v Davisu (UC Davis VGL) popisuje deficit faktoru VII jako mírnou až středně závažnou dědičnou poruchu srážlivosti. Nejde tedy o dramatické onemocnění typu hemofilie, ale o skryté riziko, které se projeví hlavně ve chvílích, kdy tělo krvácení skutečně potřebuje zastavit.

Objev v laboratorních koloniích Beaglů

Porucha byla původně zjištěna u Beaglů chovaných pro výzkumné účely. V roce 2006 publikoval tým kolem Mary Beth Callan v odborném časopise Journal of Thrombosis and Haemostasis studii, která identifikovala konkrétní příčinnou mutaci. Jde o záměnu jediného písmene DNA v genu F7 (dnes značenou c.407G>A), kvůli níž se v bílkovině na pozici 96 místo glycinu objevuje kyselina glutamová (G96E).

Několik zjištění ze studie stojí za zmínku:

• Minimální aktivita plazmy: U postižených Beaglů dosahovala aktivita faktoru VII v plazmě nejvýše 4 % normálu.

• Uvězněná bílkovina: Většina mutované bílkoviny (96 %) zůstávala uvězněná uvnitř buněk a do krve se vůbec nedostala.

• Nenápadný průběh: Z pěti analyzovaných postižených psů dva krváceli po operaci, jeden spontánně – a dva neměli žádnou historii krvácení. To dobře ilustruje, jak nenápadná porucha může být.

• Vysoký výskyt v koloniích: V jedné americké výzkumné kolonii Beaglů dosahovala frekvence mutované alely 31 %.

Posledně jmenované číslo platí pro konkrétní uzavřenou laboratorní populaci, ne pro Beagly obecně – nelze ho tedy přenášet na výstavní či rodinné chovy. Ukazuje ale, jak rychle se recesivní vada může v uzavřené populaci rozšířit, když o ní nikdo neví.

Pozdější výzkum podle české laboratoře Genomia ukázal, že stejná mutace se vyskytuje i u dalších plemen, například u airedale teriéra, aljašského klee kai, velkého knírače nebo skotského jelenního psa.

Jak se dědí: přenašeč není nemocný pes

Deficit faktoru VII se dědí autozomálně recesivně. V praxi to znamená tři možné genotypy:

• N/N (zdravý, negativní) – pes nemá mutaci, nemůže onemocnět ani ji předat potomkům.

• N/FVII (přenašeč) – pes nese jednu kopii mutace, sám je klinicky zdravý, ale předá ji zhruba polovině svých potomků.

• FVII/FVII (postižený) – pes má dvě kopie, má sníženou srážlivost a mutaci předá všem potomkům.

Spojením dvou přenašečů se podle UC Davis VGL v průměru narodí 25 % postižených štěňat. Spojení přenašeče se zdravým (N/N) psem nemocná štěňata nedá – část z nich ale budou opět přenašeči.

Důležité pro chovatele: Přenašeč není důvod k vyřazení z chovu. U recesivních vad s dostupným testem je vyřazování přenašečů často zbytečné a zbytečně zužuje genofond – což je u plemene, kde se řeší příbuzenská plemenitba, velmi citlivá věc. Rozumnou cestou je přenašeče párovat výhradně s testovaně negativními partnery.

Jak se porucha může projevit

Protože jde o mírnou až středně závažnou poruchu, mnoho postižených psů nemá v běžném životě žádné potíže. Na pozoru by měl být majitel i veterinář v situacích, jako jsou:

1. Kastrace a jiné plánované operace.

2. Extrakce zubů a dentální zákroky.

3. Úrazy a hlubší řezné rány.

4. Delší krvácení po odběru krve nebo z drobného poranění.

Pokud víte, že je váš pes postižený (FVII/FVII), řekněte to veterináři před jakýmkoli zákrokem. Veterinář pak může zvolit vhodná předoperační vyšetření a být připraven na případné komplikace. Konkrétní léčebný postup je vždy na něm.

Zajímavost na okraj: Autoři studie z roku 2006 upozornili, že snížená aktivita faktoru VII u laboratorních Beaglů může ovlivňovat i výsledky farmakologických a toxikologických testů. Jedna drobná mutace tak má dopad daleko za hranice psí kliniky.

Test: jednoduchý a dostupný i v Česku

Genetický test na deficit faktoru VII nabízí řada laboratoří – mimo jiné UC Davis VGL, PennGen (University of Pennsylvania) a česká Genomia. Obvykle stačí stěr z bukální sliznice (z tlamy) nebo vzorek krve. Výsledek je jednoznačný: N/N, N/FVII nebo FVII/FVII.

Komu test doporučujeme:

• Chovatelům – před prvním krytím, ideálně jako součást standardního panelu testů spolu s dalšími testy relevantními pro Beagly (jako je MLS, NCCD, IGS či CAT).

• Zájemcům o štěně – zeptejte se chovatele, zda rodiče testoval a s jakým výsledkem. Pokud je jeden z rodičů N/N, štěně nebude postižené.

• Majitelům psů neznámého původu – zejména před plánovanou operací může výsledek pomoci veterináři.

Co si odnést

Deficit faktoru VII je dobrý příklad „tiché“ dědičné vady: pes může vypadat a chovat se naprosto zdravě a přesto nést mutaci, nebo dokonce být postižený. Zároveň je to příklad vady, kterou dnešní genetika řeší elegantně – jedním testem a promyšleným výběrem rodičů. Nemusíme vyřazovat psy, stačí vědět, co nesou.

Jako chovatelé věříme, že transparentnost ohledně výsledků testů patří k základní slušnosti vůči budoucím majitelům. 

Zdroje

• Callan M. B. et al. (2006): A novel missense mutation responsible for factor VII deficiency in research Beagle colonies. Journal of Thrombosis and Haemostasis 4, 2616–2622.

• UC Davis Veterinary Genetics Laboratory – Factor VII Deficiency test.

• Genomia – Deficit faktoru VII (FVII).

• PennGen, University of Pennsylvania – Factor VII Deficiency test.